Co je antikoncepce Antikoncepční metody PPR po vysazení hormonální antikoncepce  

Antikoncepce

Každý z nás je více či méně v zajetí materialistického pohledu na svět. Věda a technika pronikají celý náš život a někdy se může snad i zdát, že nám vyřeší všechny naše problémy. Snaha svěřit veškerou problematiku vědě a technice se často přenáší i do plánování rodičovství. Za moderní bývá považován takový způsob plánování rodičovství, které je svěřeno různým umělým chemickým a mechanickým prostředkům. Pokud ovšem věda přestane respektovat základní biologické zákony, začne se člověku vymykat z rukou. Stále přibývá manželských párů, kterým se nedaří otěhotnět a porodit dítě. Na druhou stranu jsou mnohé rodiny postaveny před nutnost regulovat početí dítěte, a to ať již z důvodů zdraví ženy, ale i dalších rodinných příslušníků, bytové situace, z důvodů zajištění dobré výchovy již žijících dětí, mohou to být i různé sociální situace. Proto se hledá metoda regulace početí, která by byla spolehlivá, bez vedlejších zdravotních účinků, finančně dostupná, použitelná a akceptovatelná pro pár jak z hlediska vlastního způsobu použití, tak i z etických hledisek.

Rozhodnutí se pro určitou metodu je ovlivněno řadou činitelů. Důležitou roli hraje přístup k zodpovědnému rodičovství, u vlastní metody její spolehlivost, vliv na zdraví uživatele, compliance metody (schopnost splnit podmínky pro zachování spolehlivosti), zda nedochází k narušení spontaneity při milování.

Přirozené plánování rodičovství představuje snahu VYHNOUT SE možnému těhotenství na základě využití znalostí určení plodných a neplodných dnů.

Umělá antikoncepce je projevem snahy ZABRÁNIT možnému početí dítěte či dokonce vývoji těhotenství.

Metody přirozeného plánování rodičovství nejsou nějakou přirozenou náhražkou antikoncepce. Na rozdíl od využívání umělé antikoncepce se manželé svobodně rozhodují a svobodně regulují svůj pohlavní život podle toho, zda o početí dítě v daném období usilují nebo naopak cítí potřebu oddálení početí dítěte.

PROJEVEM SNAHY ZABRÁNIT MOŽNÉMU POČETÍ DÍTĚTE, ČI DOKONCE VÝVOJI DALŠÍHO TĚHOTENSTVÍ, nabízí UMĚLÁ ANTIKONCEPCE, KONTRACEPCE. Při použití antikoncepce, navzdory tomu, že pár netouží po otěhotnění, dochází k pohlavnímu styku kdykoliv, i v plodném období. Slovo „kontracepce“ je složeninou latinských slov proti a počít.

Všechny metody antikoncepce mohou vést k početí, je-li pohlavní styk v době, kdy jsou manželé v plodném období. Plodné dny jsou tehdy, kdy tělo ženy chystá k uvolnění vajíčka, a v době, kdy uvolnění vajíčka právě probíhá. Na druhou stranu pokud manželé jsou v období, kdy již vajíčko zaniklo (a vajíčko má poměrně krátkou životnost), tedy v neplodném období, k početí dojít nemůže.

Nabízí se tedy otázky:

• Proč tedy zbytečně do sebe „ládovat“ cizorodé látky, když v těle normálně hormony fungují?
• Proč do těla zavádět tělísko z plastu a riskovat zánětlivé stavy?
• Proč rušit vzájemné odevzdání se jednoho druhému, klást bariéru mezi sebe navzájem?

Je důležité zdůraznit, že žádná metoda vyhnutí se početí není stoprocentní, při jakékoli používané metodě může dojít k otěhotnění.

Jako nejčastější ukazatele spolehlivosti jsou používány tyto indexy:

V dnešní době toho již hodně víme o podstatě lidské plodnosti a jsme schopni vymezit hranice plodného období tak přesně, že manželům můžeme nabídnout metodu spolehlivostí srovnatelnou s hormonální antikoncepcí, větší spolehlivostí než je používání nitroděložního tělíska, kondomů, přerušované soulože, a to bez vedlejších zdravotních účinků i bez porušování určitých etických hranic.

Plodnost přece není nemoc, ale úžasný dar.

V tom je také rozdíl mezi využíváním metod "přirozených", kdy respektujeme to, co je nám dáno, a antikoncepcí, kdy plodnost nějakým způsobem narušujeme, vytváříme nějakou bariéru.

Co není v žádném případě antikoncepčním prostředkem, je umělý potrat — ITP. Nezáleží na tom, zda je proveden v 5. nebo 12. týdnu těhotenství nebo později. Vždy se jedná o vědomé rozhodnutí se pro zabití počatého dítěte. Navíc se jedná o zcela nepřirozený a ve svých důsledcích nežádoucí zákrok do života ženy, i celé partnerské dvojice. Vedle zdravotních tělesných následků časných i pozdních přicházejí i mnohé psychické problémy, které se ve vědecké literatuře shrnují pod označením postabortivní syndrom, soubor příznaků nemoci po potratu.

Dnes se již všeobecně uznává fakt, že život začíná okamžikem početí, tj. okamžikem splynutí ženské pohlavní buňky - vajíčka a mužské pohlavní buňky - spermie. I z tohoto hlediska je nutné zamyslet se nad mechanismem účinku mnoha prostředků, které se označují jako tzv. antikoncepční, ale ve svém důsledku jsou ve skutečnosti časně potratové.

Jedním z nejtragičtějších následků umělé antikoncepce je totální proniknutí antikoncepční až potratové mentality do života – projevuje se odhodláním zamezit těhotenství za každou cenu, za cenu ohrožení života a zdraví matky i dítěte.